Hej, páni konšelé, já bych chtěl v srdci Evropy ráj
V jednom rozhovoru náš Zlatý slavík vzpomínal na to, jak komunistická cenzura měla problém s písní: "Hej, páni konšelé, já bych chtěl na světě ráj." Někteří komunističtí papaláši prostě byli přesvědčeni, že ráj již nastolili (alespoň pro sebe) a že líp už být nemůže. Považovali za opovážlivost, že jim někdo dává najevo, že líp už bylo.
Nechci tímto textem kritizovat kritiky, kteří dnes kritizují, že Mistr nebyl před desítkami let více kritický. Přeji si, aby náš národ uctil památku Pana Gotta mj. tak, že si z něj vezmeme příklad v tom, jak měl rád lidi, jak dělal lidem radost, jak přinášel optimismus.
Na světě asi nebude ráj, ale když snížíme "emise jedovatých plynů očerňování, pohrdání a strašení", bude se nám lépe dýchat. Začne se měnit klima ve společnosti a může se aspoň z části naplnit to, čemu náš výjimečný národní umělec zasvětil svůj život.
Říká se, že štěstí je vedlejší produkt touhy, učinit druhé šťastnými. Každý z nás může jít za štěstím. Každý z nás může hledat na prvním místě to, čím může obohatit druhé.
Dělat lidem radost
Panu Karlu Gottovi patří hluboká úcta a vděk za to, že přes 50 let předával lidem radost. Zkouším si představit, že by si z něj chtěl vzít (aspoň trochu) příklad nějaký politik.Dočkáme se někdy takového krále Miroslava, který by sloužil své zemi celým svým srdcem? Člověka, který by měl na prvním místě blaho národa? Osobnost, které si budeme vážit, na níž budeme hrdi? Státníka, který se za Česko, za lidi, za spravedlnost bude bít jako lev?
Věřím, že v našem národě je řada osobností, která má službu společnosti jako svou prioritu. Lidé pracovití, poctiví, odpovědní. Lidé zapálení touhou přinést do společnosti pozitivní změnu. Jde jen o to je najít a povzbudit, aby vstoupili na veřejnou scénu.
Posel dobrých zpráv
Nežijeme v ráji. Denně je naše mysl atakována negativními zprávami. Nemusíme ale podléhat depresi, skepsi, beznaději. Když se zaměříme na hledání zpráv pozitivních, najdeme je.Karel Gott nám ukázal cestu rájem. Na svých koncertech dokázal vytvořit atmosféru nebe na zemi. A v jednom z rozhovorů prozradil recept, jak na místo blbé nálady přinést radost. Chránil svou mysl, své srdce před negativními podněty. Nepřipouštěl si je k srdci.
Kdepak mají hnízdo ti ptáčci, kteří se snaží i kolem jeho pohřbu rozpoutat negativní vášně a rozdělení? Já se snažím nepustit do svého života (hnízda) ty, kteří přináší hořkost. Kávu si sice nesladím, ale můj život je sladší, když věnuji pozornost tomu, co pozvedá mou duši.
Mít rád lidi a svou vlast
Z Karla Gotta čišelo, že měl rád lidi, měl rád svou zemi. Když někoho máme rádi, hledáme, jak ho potěšit, pohladit na duši. Pan Gott to dělal písněmi. Přinášel hudbu lásky, která spojovala generace. Co nás bude spojovat po jeho odchodu? Vzpomínky?Určitě ano, ale nestačí žít jen ze vzpomínek. Pan Gott zpíval své dceři o tom, že srdce nehasnou, že se nemá bát a nesmí se vzdát. Nenechat se strhnout proudem, neusnout, kráčet dál...
Má vlast (naše vlast) má také svou duši jako má dcera nebo mé vnučky. Možná je ta duše zčásti zraněná nebo zklamaná. Ale co když Bůh chystá uzdravení pro Srdce Evropy? Když se Karel Gott rozdával lidem, přicházelo uzdravení. Věřím, že když se budeme společně starat o naši zemi, jak nejlépe umíme, bude Česká republika zemským rájem na pohled.