Klíč k důstojným penzím: mobilizace úspor

Kde se inspirovat? Norský penzijní fond má přes 22 biliónů korun

Pro přiblížení: Na každého z 5 miliónů Norů připadá v Norském PF majetek přes 4 miliony korun. Pro srovnání: Češi mají v průměru v bankách okolo 200 tisíc korun.

Samozřejmě: Norsko žije z ropy. Norsko nemá tak nesmyslný zákon jako my, který říká, že nerostné bohatství státu se stane majetkem těžební společnosti okamžikem vytěžení. Ale myšlenka státního penzijního fondu, s níž přišli Piráti, je více než racionální.

Trh je většinou efektivní pro majitele finančních institucí, pro občany spíš ne

Jaké máme průměrné zhodnocení v soukromých penzijních fondech? Jaké máme zhodnocení v soukromých fondech kolektivního investování? A jaké je zhodnocení v bankách?
Většinou nekryje ani inflaci. A jaké jsou zisky majitelů bank? A co z nich má Česko? Zkusme si na chvíli představit, že aby aspoň část z těch desítek miliard korun šla na penze.

Národní penzijní fond jako zdroj financování Národního investičního plánu

Když se řekne PPP projekt (projekt spolupráce veřejného a soukromého sektoru), někomu se vybaví Příliš Přepychový Projekt dálnice mezi Příbramí a Pískem, kde vyjde 1 km dálnice na 750 miliónů. Pravda, je to cena, kterou má stát splácet formou tzv. zpětné privatizace 25 let, ale i tak je to v porovnání s dnešní průměrnou cenou 250 miliónů korun LUXUS.
Odhlédneme-li od nákladů na údržbu a opravy (ty mohou být nízké, když nebude stavbu dělat firma, která dělala D1 u Ostravy), investor dosáhne zhodnocení 4,5% ročně! Pokud by byl investorem Národní penzijní fond resp. jestliže by se takto úročily vklady na penzi, důchodci by z Prahy do Ostravy nejezdili po D1, ale mohli by se dopravovat letecky. :-)

Ale teď vážně: Národní penzijní fond by mohl uzavírat se státem smlouvy o financování projektů s garancí zhodnocení 1% nad inflaci (dnes by byla garance 3%). PPP projekty nemusí být synonymem pro tunely na stát ze strany soukromých firem. Rozumné zhodnocení může jít ve prospěch občanů, kteří by peníze do Národního penzijního fondu vložili.
Národní investiční plán předpokládá do roku 2030 investice asi 3,5 bilionu korun. Na takovou sumu nebude stačit státní rozpočet ani s pomocí krajských a obecních rozpočtů nebo s evropskými dotacemi. Díky tomu, že se 30 let od revoluce investice zanedbávaly, bude nyní nutné mobilizovat i soukromé zdroje. Jde tedy o to, jestli bude platit stát úroky velkým firmám nebo Národnímu penzijnímu fondu (a tedy občanům). Jsem pro NPF.

Jaký je potenciál mobilizace úspor? 1,5 bilionu korun za 10 let

Dnes má 4,5 milionu lidí v penzijních fondech cca 450 miliard korun. 100 tisíc korun na jednoho účastníka. Ti, kteří jsou těsně před důchodem, mohou mít v penzijních fondech třeba i 180 tisíc korun, ale je to částka dostačující pro přilepšení na penzi?
Předpokládejme, že penzista stráví v důchodu 15 let. Ze stávajícího penzijního systému bude mít na přilepšenou 12 tisíc korun ročně (nepočítáme-li úročení). 1000 korun na měsíc. To není úplné terno. Před důchodem by bylo dobré mít naspořeno násobně více.

V podílových fondech mají Češi také kolem půl bilionu korun. Je to 2 krát více, než přes 10 lety, přestože "zhodnocení" ve fondech také není nikterak závratné. A potom jsou tady téměř 2 bilióny korun úspor v bankách, které rovněž extra úročení nenabízí.

Netvrdím, že by zvažovaný Národní penzijní fond (NPF) měl "stáhnout" vše výše uvedené. Pokud by ale od roku 2020 šlo do NPF v průměru 3% průměrných mezd (dnes necelých 1000 Kč) a mzdy by do roku 2030 vyrostly o 50%, pak by v roce 2030 byla v NPF (při státní garanci úročení 3%) částka už 760 miliard korun. Jestliže by lidé převedli z bank a různých fondů jen 1/4 stávajících vkladů, v NPF by mohlo být 1,5 bilionu korun.

Státní podpora spoření na penzi musí být efektivní

Když má dnes někdo v soukromém penzijním fondu 100 tisíc korun (a spoří si 1000 korun měsíčně), státní příspěvek činí cca 2,8% ročně. Čím jsou ale úspory vyšší, tím efektivita klesá. My potřebujeme, aby penzijní systém měl řádově vyšší úspory. A potřebujeme, aby fondy investovaly zejména do národních projektů. To nelze od soukromých fondů čekat.

Na straně druhé není možné, aby stát nabízel 3% ročního zhodnocení, aniž by měl přísnější podmínky pro čerpání vkladů, než mají soukromé finanční instituce. V zásadě by tedy občan investující do NPF neměl mít možnost čerpat vložené peníze před důchodovým věkem. A v důchodu by čerpání úspor mělo být rovnoměrně rozloženo, a to např. na 12 let.
Podobně jako PPP projekty rozkládají výdaje státu v čase a pomáhají finanční stabilitě (vše za předpokladu, že politici nenechají budoucí výdaje státu neúměrně růst), rozkládání výplaty naspořených peněz by pomohlo snížit inflační tlaky a tím i celkovou nákladovost systému, pokud by úročení vkladů bylo na inflaci vázáno. Efektivní pro stát i pro občana.