Oprávněná kritika soudců nemá být TABU

30.01.2019

Kdo působí na soudce s cílem, aby porušil své povinnosti, dopouští se trestného činu zasahování do nezávislosti soudu. (§335 trestního zákoníku) Pokud bude hradnímu kancléři prokázáno, že tlačil na soudce tímto způsobem, bude muset pan prezident aspoň na 6 měsíců (minimální doba vazby) pověřit řízením kanceláře někoho jiného ... 

Co když ale někdo apeluje na soudce, aby své povinnosti dodržoval? Soudce nesmí (§ 80 zákona o soudech a soudcích) ohrozit důvěru v nestranné a spravedlivé rozhodování. Vzpomeňme jen na soudkyni Královou, která udělala několik profesních pochybení v kauze Nečasová. Kárnou žalobu na ni podal šéf Městského soudu (MS), kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) ji ale taláru nezbavil. Pochybil NSS nebo MS?

NSS ročně zruší a vrátí k novému projednání zhruba 600 rozhodnutí správních senátů Krajských soudů. Je to asi 20% všech případů. Je NSS příliš přísný v posuzování činnosti správních soudů nebo tyto soudy tolik selhávají? Resp. pokud soudci na nižších instancích selhávají ve 20% případů, proč je jen 1% kárných žalob na soudce? A proč je kárný senát NSS tak mírný, že ročně zbaví taláru jen jednoho nebo dva soudce?

Pro porovnání: Panu soudci Eliášovi, který je dnes šéfem civilního kolegia Nejvyššího soudu, bylo ze 13 let jeho praxe (nikoliv za 1 rok) zrušeno jen 0,58% rozhodnutí. Netvrdím, že každý soudce, kterému je ročně zrušeno 10 nebo více rozhodnutí ze 100, má být zbaven taláru. Na straně druhé: Pokud jsou pochybení opakovaná nebo závažná, kárná žaloba by na soudce měla být podána. A to i ministrem spravedlnosti nebo prezidentem.

Jestliže má prezident republiky právo podat kárnou žalobu na kteréhokoliv soudce, musí mít možnost dostat od předsedy příslušného soudu např. informaci, proč nastaly u určitého případu průtahy. To není nezákonné zasahování do nezávislosti soudnictví, ale legitimní zásah do nečinnosti konkrétního soudce. Na straně druhé: pokud by zazněl nezákonný požadavek výměnou za vyšší post, mohlo by se jednat o nepřímé úplatkářství.

Soudce je podle § 80 zákona o soudech a soudcích mj. povinen odmítnout jakýkoliv nátlak (dokonce i žádost) ohrožující nezávislé rozhodování. Jestliže by se soudce setkal s nepřímým nabídnutím úplatku, je povinen podat trestní oznámení. Pana soudce Baxy si vážím, ale překvapuje mě, že o údajném nátlaku nepořídil záznam do spisu. Pokud jej pan Mynář nabádal k porušení povinnosti, měl pan Baxa podat trestní oznámení.

Když mi v roce 2010 nabízel tehdejší ministr životního prostředí funkci náměstka ministra (sliboval, že mě v případě zničení nahrávek s jeho poradcem "nechá udělat projekt za miliardu", což díky míře předražení zakázek v té době znamenalo nepřímou nabídku úplatku asi 150 miliónů korun), podal jsem trestní oznámení 4 dny po tomto rozhovoru.

Netvrdím, že si bývalý předseda NSS měl schůzku s panem kancléřem nebo s panem prezidentem nahrávat, ale aspoň pořízení zkráceného zápisu ze schůzky proběhnout mělo. Pořizují-li se dnes běžně zápisy z jednání poslanců nebo senátorů, měla by se tato praxe týkat i vrcholných ústavních činitelů. Byli bychom dnes ušetřeni řady dohadů.